Báseň č. 28

Vyplevat záhon růží stolistých.

Zemřít!

Vyhubit lidstvo na planetě Zemi.

Žít!

Co nejdál od hrůzaplných masek.

Co nejdál od ztracených přetvářek.

Co nejdál od králů,královen a šašků

halím němotu do přízraků lásky!

Stojí na pláži v růžovém písku,

prsty u nohou koketují s vlnami bílého oceánu

a z dáli k ní doléhá šepot zvěře a ptáků.

Jen v tom všudypřítomném,neviditelném stínu

jí něco sleduje a hlídá.

Vyplevat záhon růží stolistých.

Zemřít!

Vyhubit lidstvo na planetě Zemi.

Žít!

Co nejdál od děsuplných masek.

Co nejdál od zarmoucených přetvářek.

Co nejdál od králů,královen a klaunů

halím němotu do přízraků věrnosti!

Stojí na pláži v růžovém písku,

prsty u nohou koketují s vlnami bílého oceánu

a z dáli k ní doléhá šepot zvěře a ptáků.

Jen v tom všudypřítomném,neviditelném stínu

jí něco sleduje a hlídá.

Vyplevat záhon růží stolistých.

Zemřít!

Vyhubit lidstvo na planetě  Zemi.

Žít!

Co nejdál od směšných masek.

Co nejdál od ustrašených přetvářek.

Co nejdál od králů,královen a mimů

halím němotu do přízraků svornosti!

Stojí na pláži v růžovém písku,

prsty u nohou koketují s vlnami bílého oceánu

a z dáli k ní doléhá šepot zvěře a ptáků.

Jen v tom všudypřítomném,neviditelném stínu

jí něco sleduje a hlídá.

Možná je to E.T.,

možná je to její první Já.